Za týden: „Pane doktore, je to ještě horší, koza v garsonce
a my čtyři, hrůza.“ „Sežeňte si ještě psa a kočku,“ trvá na svém postupu lékař
a zve pacienta opět za týden na kontrolu.
„Pane doktore, ty vaše rady nějak nepůsobí, už nejsme daleko
od toho se navzájem pozabíjet, počínaje těmi zvířaty.“ „Tak se jich zbavte a
přijďte za týden,“ praví doktor.
Za týden vejde rozjásaný muž do ordinace s lahví v ruce,
podává ji lékaři a děkuje mu: „Udělali jsme, co jste říkal, ta úleva, ten klid,
to čisto... Moc vám děkujeme, pane doktore, celá rodina.“
Je to starý fór, vybavil se mi v souvislosti s tím,
co se děje po volbách prezidenta. Sleduju například úvahy, jak by bylo úžasné,
kdyby šli s Babišem do vlády nejen lidovci, ale i Piráti a ODS, jen
abychom se vyhnuli nahnědlému extremismu, jak se jeví z vítězného volebního
pódia.
Ani komunisté nám najednou nepřipadají tak nebezpeční jako
spojení Okamury-Nejedlého-Ruska-Číny a Chovance.
Premiér se omluvil novinářce za slovní napadení,
europoslanec Zdechovský ho zve v Bruselu na kávu, aby si vyříkali nařčení
z udavačství a já se z toho málem začínám dojímat.
Pokud by katastrofální výsledek prezidentských voleb měl
přinést to, co v kampani tak zoufale z oslavující strany chybělo –
tedy ohledy, zdvořilost, snahu najít společnou řeč, mohla bych je tak nějak
soukromě začít považovat za vítězné.
Komentáře
Okomentovat