Ohrazuju se proti bonmotu vysloveného vy víte kým, že Pražská kavárna sdružuje lidi, kteří v životě nic nedokázali.Kavárny, především pražské ale i zlínské, liberecké, pelhřimovské, klatovské, plzeňské, milánské, splitské, bratislavské, hamburské, velkoměstské, maloměstské i vesnické... miluju. Jsou a vždycky byly inspirací mnoha umělcům, i světoznámým. Tvořily se v nich novinové články a vznikaly náměty obrazů i literárních děl. Bez kavárny by nebyli tím, čím byli například Karel Čapek, Jiří Kolář, Toulouse-Lautrec. Nechci dělat chytrou, stačí pár kliků na google a seznam bude mít několik stránek.
Kavárny neměli rádi leadři minulého režimu, proto se snažili, aby byly architektonicky hodně nevlídné, profesně nelaskavé. Všechny je ale neuhlídali.
Do kaváren se nechodí bez peněz, hosté tudíž nemůžou být "nemakačenové"... Nepodává se tam moc ovar, becherovka sice ano, ale nepřevažuje a skutečně je to spíš ojediněle... Setkáváme se v nich po práci nebo o víkedech, máme svá témata a není nám jedno, že se musíme stydět za excesy Hradu, za populismus, podbízení se a opovrhování... Většinou vlastnosti odrážející nadbytečné nebo nedostatečné sebevědomí.
S nadsázkou dnes občas zahlédnu, že se k Pražské kavárně hlásí 2,7 milionů obyvatel ČR. Panečku, jak nám chce - však víte kdo - zavřít pusu, to jsem tedy zvědavá.
O sobě klidně přiznám, že jsem "kavárenská povalečka" - a nikdy, nikdy jsme se tam nebavili na úkor části obyvatelstva, jíž se ten - vy víte kdo - podbízí a štve je proti nám. Takže uvažuju o novém směřování mého blogu, možná bude mít v názvu Pražská kavárna.
No, promyslím a... Uvidíme !
Komentáře
Okomentovat