Zdravím vás v novém roce s osmičkou na konci. Ta je
číslem úspěchu, síly, odolnosti. Ehm – s jednou podmínkou: Bez emocí.
Jakmile se s nimi spolčíme, pozitiva osmičky se mění v negativa.
Takže: Uvidíme.
A teď si také udělám rekapitulaci osmiček v letopočtech mého života.
1958. Bezstarostné dětství, stalinistický režim už ztratil páru. Šla jsem do druhé třídy a
přestěhovali jsme se na malou vesnici, kterou mám stále v srdci, i když
jsem ji opustila před... No, to je jedno, prostě dávno.
1968 – Naděje, ale jen na pár měsíců. Pak facka od zrádné velmoci, která
nám vlastně škodila od roku 1948, to jsem tu ještě nebyla.
1978 – Štěstí, na svět přišlo dítě.
1988 – Naděje. Tušili jsme a těšili se na to, co přišlo v roce
1989.
1998 – Úspěch. Možnosti. Rozlet. Práce snů.
2008 – Spokojenost. V novém a posledním
zaměstnání. Díky rozhovorům, které jsem pro tyto noviny dělala, mám dodnes pár úžasných
přátel.
2018 – Šance na posílení demokracie... Anebo... Brzy uvidíme.
Kéž by i vaše osmičkové roky byly
napořád jen šťastné. Kéž je tento rok šťastný pro nás pro všechny. Kéž si to nepokazíme. Takže - bez emocí, přátelé.
Komentáře
Okomentovat