Blog Oliny Táborské

Přeju vám do nového roku více spokojenosti a radosti.  Ať se tato spokojenost promítne do všeho, co na nás působí – do médií, politiky, společnosti, kultury, sportu, školství, zdravotnictví  - do všech sfér života. Přeju vám víc elánu, optimismu a také energie odolávat kazisvětům, sledujícím jen své zájmy. V jejich zájmu rozhodně není naše spokojenost. Přeju vám dost rozumu je rozpoznat a schopnost nevěnovat jim pozornost. Přeju soustředěnost na vše bohulibé, do čeho se pustíte. Ať se vám v roce 2019 daří.

Včera se sluníčko otočilo, světlo se k nám vrací.  Slunovrat je příležitost k bilancování. Vidím to jednoduše – žijeme v bezpečné zemi (zatím), v geograficky výhodném středu Evropy, máme svobodu a práce je dost. Co víc si přát, než aby to nikdo  nepokazil? Jaký jsme prožili soukromý rok? Inu, takový, jaký jsme si ho udělali. Ti, co vědí, že štěstí, jímž nazvu rozličné cíle našeho pachtění, je jen pocit, jsou jistě spokojení. Vědí, co od sebe čekat, a ev. naštvaní můžou být jen sami na sebe.   Koho baví zaměstnání a má nablízku lidi, na které je spolehnutí (což dokazuje, že je to oboustranné), prožil opět nejlepší rok.  Kamarádce zemřela minulý týden maminka, bylo jí pětadevadesát. Dcery se o ni do posledního okamžiku staraly. Byly u jejího odchodu. „Od té chvíle, kdy jsem viděla mámu odejít, se nebojím smrti,“ řekla mi a popsala ten „krásný“ okamžik, kdy viděla v posledním matčině pohledu všechnu mateřskou lásku. „Jsem šťastná,“ dodala kamarádka. Má čisté svědomí.  S tím se

Zlodějna jako by se tu stávala normou. Včera mi volala kamarádka, že naletěla realitním podvodníkům. U vízlo jí u nich  400 000 Kč. Už to řeší advokátka za dva tisíce na hodinu. „To se ti stalo už podruhé,“ připomněla jsem jí.  Před pár lety se nechala vtáhnout do pochybných investic a přišla o část toho, co vložila.  Přitom ji považuju za rozvážnou, nevrhající se střemhlav do akcí podobného typu. V obou případech věřila přátelům, kteří jí ty gaunery představili, aniž tušili... Popsala, jak solidně zpočátku obě akce vypadaly. První "investor" nabral klienty a pak "zbankrotoval." Všechno přepsal na manželku, sám vydělává minimum...  I nákup pozemku se jevil v pořádku. Kdyby náhodou nezahlédla na internetu, že zrovna to, co koupila, k prodeji není, přišla by o víc.  Když na "prodejce" uhodila, místo aby se přiznali,  nutili ji - i vyhrožováním -  k dodržení smlouvy. Chladnokrevně z ní chtěli vyrazit ještě víc.  Je to vysokoškolačka, ve své profe

Ještě že napadl sníh. Nadcházející první adventní neděle bude působivější. Halelujá.  Za komunistů jsme o adventu nesměli psát. Ani o původu Vánoc, o jejich tradicích. Znali jsme je však, v rodinách se dodržovaly. Byla to schíza, uctívat ve škole Dědu Mráze a doma se těšit na Ježíška. Na velké zdobení bytu jsem si nikdy moc nepotrpěla, přednost měly prvky z přírody, takže jsem aspoň nestrádala nedostatkem vánočního zboží. Na stromku se nám nejvíc  líbily ozdoby po předcích. Figurky a hvězdičky z korálků a skleněných tyčinek. Bylo jich málo a byly vzácné.  V práci jsme si dávali malé dárky a jeden kolega mi takovou ozdobu přinesl. Byla to hvězdička na stromek. Nádherná.  Moc nechápal mé nadšení. Povedlo se mu udělat mi malým dárkem velkou radost. Dnes už se dají opět sehnat, vím o několika šikovných lidech, kteří je umějí.  No a to, co se děje v obchodních centrech, je druhý extrém. Dřív nebylo skoro nic, teď je všeho tolik, že se to kvalitní ztrácí v nadbytku. Kýčovitost vš