Přeskočit na hlavní obsah

Únik z Prahy


Když máš všeho dost, vypadni z domu, změň na chvíli prostředí. Poznáš něco nového, vzdálíš se problémům, které na tebe sice počkají, ale máš možnost se k nim postavit s odstupem. Mně prospělo pár dní v západních Čechách. Mariánky jsem znala, kdo taky ne, ale objevila jsem Cheb. Představovala jsem si ho jinak, malé náměstí se Špalíčkem budov. Je to obrovské náměstí, pěší zóna lemovaná zrekonstruovanými historickými budovami... 
Až na tu kávu v kavárně ve Špalíčku! Byla příšerná, stejně jako „domácí“ lívance. Vypadaly napohled chutně, i když já bych si je dala bez šlehačky, ale proti gustu... Jenže je asi ohřáli v mikrovlnce, záhy poskakovaly po talíři jak hokejové puky. Na fotce to ovšem vypadá svůdně, ale možná to tak německým turistům chutná. Dobrovolně bych si do cappuccina nedala čokoládu ani skořici, protože tam nepatří a také bych přidala do stroje víc kávy. 
Vše odpuštěno, Cheb je nádherný, máme v plánu „pobejt“ tam příště déle.  A na kávu budeme chodit jinam.
Cestou do Prahy jsme to vzali přes  Konstantinovy Lázně málo obydleným krajem lesů a strání. Pohádková krajina, hned bych se sem stěhovala, i kvůli vzduchu, tady jsem nepotřebovala kapesník. V tomto životě už to nezvládnu a v příštím, až sem zavítám, už to tu budou prznit developeři.
Doma na mě žádné problémy nečekaly, doufala jsem ovšem, že se vzdálím dosahu politiky. Kdepak! Při skvělé masáži v Mariánkách jsem absolvovala přednášku o tom, jak dobře se máme díky panu prezidentovi, který se postaral o ... Nevím, o co všechno se postaral, vypnula jsem, a dokonce dokázala mlčet. Já si pobyt nepokazím, opakovala jsem si a vybavila cenu jedné palačinky v místní poloprázdné palačinkárně - 185 Kč. Prskni tam šlehačku a zmrzlinu, trochu vaječňáku... To bych ani v Praze nenašla.
Když jsem se podívala v archivu čt 24 na některé publicistické pořady a narazila na neuvěřitelný projev karlovarské hejtmanky v nedělních OVM, na stěhování mě přešla  chuť. V Praze to přece jen teď vypadá slibněji.
Foto: Pohoštění v kavárně ve Špalíčku
          V Chebu je krásně









Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co je a není Pražská kavárna

Není to, co o ní opovržlivě říkají jedni. Je to, za co ji považují druzí, včetně mě. Je to nejmenovaná skupina přátel pravdy, nadhledu, radostí života. Jsou to zastánci svobody slova, demokratického systému v zemi, podpory členství v EU, NATO, stručněji: Jsou to lidé, kteří nechtějí žít v totalitním státě, nepotřebují tudíž vůdce ani nikoho, kdo by je vodil na niti. Protože nic takového jako Pražská kavárna ve skutečnosti neexistuje, mám výhodu, že do ní můžu zahrnout při psaní všechno, co se mi bude hodit. Takže i návštěva skvělých restaurací, protože... Jde přece o setkávání. Takže: Včera večeře ve Městě Touškově ve Velkém Špejcharu. Jídlo vynikající, nálada také. Probíraly se ještě volby, téma doznívá, ale já jsem uvítala možnost zeptat se i těch, co volili jinak než já, proč. Nejde mi například do hlavy, jak mohli volit v jednom kole Jiřího Drahoše a ve druhém současného prezidenta. Prý je zprofesor zklamal v televizních debatách. Ach jo, zeptala jsem se, zda jsou skutečně ta

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Perfect day

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br