Promiňte, že se chci dnes pobavit zážitky zdánlivě malichernými, někdy k vzteku, ale v jádru směšnými. K návštěvám kaváren patří i zastaveníčko na toaletě. Můj problém začíná.
Pokud není na dveřích zřetelně ŽENY – MUŽI, tápu. Před vtipnými nápisy v podobě obrázků, náznaků, mnohdy cílených na lidi s vyšším IQ, než mám já, ztrácím sebevědomíobzvlášť když někdy otevřu opačné dveře než mám...
Když dobudu hrad, neraduju se, vím, že mě čeká další souboj. Hledání splachovadla třeba. Člověk se pořádně rozhlédne, zmáčkne tohle a tamto, až se trefí. Pak si jde ovšem mýt ruce. Úspěch napoprvé navrhuju na medaili. Tak předně jde o správné použití dávkovače mýdla. Buď je naplněn, nebo není. Buď má páčku, nebo nemá. Buď spustí, jen co mu nabídnu své ruce, nebo nespustí. Vždy je to pokus - omyl a vždy je mi to trapné.
A teď voda! Spustí dnes díky fotobuňce, anebo ne? Mávám rukama, dělám, to co dámy... Jak to, že jim teče a mně ne? Nikdy ten pohyb rukou nezvládnu na první dobrou.
Pak přijdu jinam, trefím napoprvé správné dveře a zvládnu techniku, vždy však trnu, zda si umyju ruce. Jasně, to už znám, musím mávat rukama nahoru a dolů... Jako to??? Voda neteče.
Jejda, aha, tady není fotobuňka, tady stačí zmáčknout skoro neviditelné tlačítko. Sláva!
O sušičích na ruce raději pomlčím, některé vyžadují půldenní dovolenou, než osuší, jiné nefungují. Miluju jen jeden druh, jak tam ponořím obě ruce a za minutu odcházím...
A víte co? Já prostě tu designérskou kreativitu ve snaze o co nejvyšší hygienickou nedotkunetelnost nějak neumím ocenit Nepatřím k nostalgikům starých časů, ale ta prostá umývadla, po těch se mi někdy zasteskne.
Komentáře
Okomentovat