Část společnosti začíná být agresivní a podpora myšlenkového a nezřídka i fyzického násilí vůči menšinovým názorům jde shora.
Přibývá excesů.
Tím nejhrozivějším je ústup komunistům, od nichž se očekává podpora vlády. To je prostě dno, na němž se toleruje i lhaní poslance Filipa před kamerami české televize. Tvrdil, že sociálně-demokratický kandidát na post ministra zahraničí M. Poche v Evropském parlamentu hlasoval tak, jak nehlasoval. Že je podstata úplně někde jinde? Koho zajímá, že se v podhoubí skrývá touha po pomstě všech, kdo volili jinak, než volit měli.
Víme to a není nám to nic platné. Totalitně smýšlející politici plíživě anektují prostor demokratů. Lhaní a touha po moci za každou cenu začíná být normou. Je to dovoleno, tupá přízeň posiluje.
Nebezpečná hra získává body i kvůli tzv. politické korektnosti neboli vědomému ustupování zlu. To svědomí! Ta dobrá výchova!
No... Zní to hezky, ale ti, co nevidí dál než za plot svého pozemku, se s každým ústupkem slušnosti utvrzují ve svých „oprávněných“ nárocích na pravdu. Donedávna přikrčení komunisté začínají projevovat své pravé já.
Před chvílí Stanislav Grospič málem ukřičel moderátora, který ho dostal do bodu, kdy by měl přiznat, že hájí lhaní. Místo aby to připustil, zvolil útok. Napadá mě, jak budou reagovat v závažnějších situacích, pokud je do svého prostoru pustíme?
Na otázku, co tedy můžeme, mě napadá, že určitě můžeme ochránit veřejnoprávní sdělovací prostředky. Můžeme neustupovat nekorektnosti a nekrčit se pod pohrdáním mocných. Dát jim najevo, že dokud máme demokracii, můžeme jim tu moc zase odebrat.
Komentáře
Okomentovat