Přeskočit na hlavní obsah

Alf a Bet


 je mladší sestra espresa Ema. Objevila ji jedna z tří kamarádek, s nimiž jsem se tam poměla. Je to prý u divadla na Palmovce, tak jsem se ani nedívala do mapy. Prošla jsem ovšem ulicí tam i zpět a nic. Podle názvu ji nikdo neznal. Poradila asi desátá oslovená: „Není tam pražírna a pekárna?“
„Je.“
„Tak to je za rohem.“
No jo, kdybych zahnula sama od sebe, poznala bych to i podle chlebové vůně, která se proháněla po ulici.
Dohodly jsme se na snídani, tak jsem si objednala zapečený toust – chleba zvaný Ital, pražská šunka a chedar. Ještě teď se olizuju a o chuti kávy se mi ani nechce psát, hned bych tam totiž vyrazila, i když je to krapet z ruky.
Holky si daly flat white a meruňkový koláč. Také chválily, ale lehounce s výhradami, koláč mohl být vláčnější.
Domů jsem nesla dvě půlky chleba, český kmínový a bramborový. Ten je zatím v mrazáku, samozřejmě měl omamné aroma a kůra křupala, stejně jako u kmínového.
Zaseděly jsme tam skoro do oběda, nejen kvůli zdejším dobrotám. Bylo nám spolu fajn. Jednak jsme se v této sestavě dlouho nesešly, jednak jsme moc přály jedné z nás - cestovatelce a autorce - důvod krátkého pobytu v Praze. Ten večer ji čekal křest několikáté knížky.
Víte, taky mi jich pár už vyšlo a poznala jsem i nepřejícnost.
„No jo, nechce se ti makat, tak píšeš.“
"To se to píše za půl melounu.“ Marně vysvětluju, že má autor  z jedné prodané knížky jen pár procent z ceny, skoro šedesát  a mnohdy i těch 60 procent si bere distributor. 
„To sis vycucala z prstu, že?“
"Čtu jen literaturu faktu."
"Víš přece, že nečtu, co chceš slyšet?“
„Promiň, ale čtu jen Halinu.“
"Kdo by dnes kupoval knížky.“
Mohla bych pokračovat, to se člověku zaryje do paměti. 
Takže na našem posezení v Alf a Bet bylo skvělé i proto, že jsme Lence Požárové přály.
Rozmačkané ego se slaninou, není to skvělý název? A ta obálka!, nemůžu se na ni vynadívat.
Ano, už jsem ji přečetla, čte se na jeden zátah. O cestování, jídle!, i o vztazích...
A my jsme zase skvělé ženy, které se v Alf a Bet a večer v bistru Smetana Q radovaly s Lenkou. A vůbec, jsou skvělí všichni, kdo se radují se svými přáteli a blízkými z jejich radosti z díla.  

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co je a není Pražská kavárna

Není to, co o ní opovržlivě říkají jedni. Je to, za co ji považují druzí, včetně mě. Je to nejmenovaná skupina přátel pravdy, nadhledu, radostí života. Jsou to zastánci svobody slova, demokratického systému v zemi, podpory členství v EU, NATO, stručněji: Jsou to lidé, kteří nechtějí žít v totalitním státě, nepotřebují tudíž vůdce ani nikoho, kdo by je vodil na niti. Protože nic takového jako Pražská kavárna ve skutečnosti neexistuje, mám výhodu, že do ní můžu zahrnout při psaní všechno, co se mi bude hodit. Takže i návštěva skvělých restaurací, protože... Jde přece o setkávání. Takže: Včera večeře ve Městě Touškově ve Velkém Špejcharu. Jídlo vynikající, nálada také. Probíraly se ještě volby, téma doznívá, ale já jsem uvítala možnost zeptat se i těch, co volili jinak než já, proč. Nejde mi například do hlavy, jak mohli volit v jednom kole Jiřího Drahoše a ve druhém současného prezidenta. Prý je zprofesor zklamal v televizních debatách. Ach jo, zeptala jsem se, zda jsou skutečně ta
Okomentovat
Další informace

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat
Okomentovat
Další informace

Plníme si sen - ukázka z mé druhé knížky

Ubytovali jsme se nedaleko chrámu Haghia Sophia. V nepředraženém hotýlku jsme měli všechno, co je potřeba – pohodlnou postel, klimatizaci, minibalkonek a snídani. To nám stačilo. Každý den jsme vyráželi vybaveni mapou, fotoaparátem, kamerou a tureckými lirami. Plán byl jasný – chodit po místech nám důvěrně známých z knihy. Někdy jsme viděli realitu úplně jinak, než jaká byla představa, ale o to se stalo naše putováné napínavější. Také jsme zkoumali, zda je Istanbul skutečně melancholický, jak to krásně Pamuk popisuje, a číhali jsme, zda se projeví jím zmíněná nálada hüzün, což je turecké slovo označující právě melancholii. Kapitola v knize nás fascionovala natolik, že jsme se chtěli vcítit podobně jako při četbě. A tak jsme čekali na večerní západ slunce, v němž jsme – podle toho, kde jsme zrovna byli - s nadšením sledovali dění na vodě, na protějším břehu, anebo ve starých čtvrtích, a snažili se vnímat to podobně jako on. Pro nás mělo tohle město samozřejmě zcela jiné kouzlo na
Okomentovat
Další informace