Některé věci se stávají artefakty nenávratné minulosti. V
případě, že jsou technicky překonané, chápu, ale proč jsou mezi
nimi i látkové kapesníky, se ptám. Zaměstnaný člověk asi nemá čas na jejich praní a žehlení, tak
používá papírové. Pokud se snadno likvidují a nic po
nich nezbude, dejme tomu. Já používám látkové, protože jsem
alergická na prach a kupodivu i na ten z papírových. Ví se to o
mně, a tak je dostávám i jako dárek.
Zkoumám kvalitu látky, zajímá mě design. Srovnávám s těmi, které už mám. Některé fakt mnoho let. Jsou už vetché, o to víc sají. Někdy si i vybavím, kterou sadu (hodně jich je neúplných) jsem od koho dostala. Mám je tedy i jako vzpomínku. Občas smutnou. Týká se ozdobných bílých kapesníků. Dala mi je teta. „Už je nepotřebuju, nikam nechodím,“ řekla ve svých sedmdesáti. To už byla vdovou.
Zkoumám kvalitu látky, zajímá mě design. Srovnávám s těmi, které už mám. Některé fakt mnoho let. Jsou už vetché, o to víc sají. Někdy si i vybavím, kterou sadu (hodně jich je neúplných) jsem od koho dostala. Mám je tedy i jako vzpomínku. Občas smutnou. Týká se ozdobných bílých kapesníků. Dala mi je teta. „Už je nepotřebuju, nikam nechodím,“ řekla ve svých sedmdesáti. To už byla vdovou.
„Ale proč? Vždyť
máš krásné kostýmky, pamatuju si, že jsi v kapsičce saka
vždycky měla bílý kapesník,“ snažím se jí naznačit, že…
„Olinko, s mým
důchodem? Nemůžu si dovolit chodit do společnosti. Jsem ráda, že
zaplatím za byt, jídlo a že mi něco zbude na dárky vnoučatům a...“
„Já vím, mně,“
dodala jsem a kapesníky si od ní vzala.
Nějaké k nim časem přibyly. Když na ně při rýmě dojde,
nemám odvahu se do nich vysmrkat. Ostatně, ani k tomu nebyly
určeny, a tak je nažehlené schovávám na dno komínků těch, co
používám.
Vím, kdo mi dal ten s barevnou výšivkou a od koho jsem dostala tři s výšivkou
zvanou madeira. A také si vzpomenu na dárce kapesníku s krajkovým
lemováním.
Kdysi jsem dostala
od kamarádky látkové prostírání rovněž s výšivkou. Je na ní
ornament a harmonogram její babičky. Potěšilo by ji, vlastně
potěší, protože si tento článek jistě přečte, že mi slouží
celá ta léta. Nejen jako ubrousky při prostírání, do jiných
balím chleba.
Jeden čas jsem žila v dnešním Petrohradu. Moc toho tam nebylo k
dostání, ale látkové ubrousky ano. Přátelé se mě ptali, co
bych ráda k narozeninám, a tak jsem si o ně řekla. Jsou
kvalitní, damaškové. Používám je dosud a dlouho trvalo, než
jsem si všimla, že mají v rohu logo olympijských her 1980, které
byly v Moskvě.
Mám doma i papírové
kapesníky. Pro kohokoli, kdo je potřebuje. Napadá mě, že je vlastně jedno, jaké kapesníky kdo používá, a že – aspoň to
tak na mě působí – bych byla spokojena, kdyby někteří lidé,
hlavně v městské dopravě, používali jakékoli. To bych
považovala za happy end tohoto rozjímání.
Komentáře
Okomentovat