Co by za takový zájem o předvolební dění, jaký
tu pozoruji, dali svého času představitelé mocenské strany a vlády, vnucující
nám povinnost volit. O kandidáty jsme se samozřejmě nezajímali, nemělo to cenu,
spíš nás to štvalo. Nebo nás zlobilo vlastní máslo na hlavě? Mnohdy jsme totiž
šli hodit papír do urny jen s ohledem na příbuzné nebo z obav před
tresty. Vzpomínám na kuchařku z nemocnice, která odmítla volit, jak ji ve
vsi, kde jsem žila, dovlekli do volební místnosti násilím.
Vzpomínám na své první volby, kdy jsem zvolila
aniž jsem to tušila, člověka, který dvacet let předtím zničil naši rodinu (píšu
o tom v generačním románu Hlas pro vraha a vlastně tu tak trochu
prozrazuji pointu i když ... Není to detektivka, takže klídek).
Dnes jsem poslouchala v rádiu relaci, kde
posuzovali úroveň současné kampaně. Dotyčný odborník v ní postrádá humor, nosná témata... No, já humor
objevila přinejmenším u dvou stran a tamtéž i pár pro mě důležitých témat. Pro
jednu z těch dvou jsem i dost lobovala a těší mě to, ale jsem připravena
přijmout výsledky bez ohledu na svá přání v klidu a bez emocí, pokud
nepůjde o populisty a nacionalisty, ti jsou nebezpeční. Leadrům slibujícím
napravit úplně všechno nejde o zájem o lidi, ale o moc. Vzpomeňme Adolfa
Hitlera. Jeho slibům naletěly miliony nejen Němců, zpočátku zblbnul i jinak
moudré a charismatické světové osobnosti politiky.
V tomto roce mě vždy potěšilo, jak voliči
xenofobům a křiklounům nenaletěli například v Nizozemsku či v Rakousku
a vlastně i v Německu, kde to bylo „o fous“... Jasně, porážka Marie Le Pen ve Francii!!!
Doufám, že za deset dnů zbývajících do voleb ještě spousta lidí přehodnotí. Stačí si položit otázku, kdy jim někdo dal něco jen tak, zadarmo. Kdy potkali kouzelného dědečka či zlatou rybku, kteří jim splnili všechno, co si přejí, a že si většinou takto lidé přejí spíš to, co je nereálné. V opačném případě si totiž můžou plnit sny sami...
Asi by se mi vysmáli, přitom jejich příklon k leadrům slibujícím všechno je stejně naivní jako očekávání, že se dožijeme světového míru.
Doufám, že za deset dnů zbývajících do voleb ještě spousta lidí přehodnotí. Stačí si položit otázku, kdy jim někdo dal něco jen tak, zadarmo. Kdy potkali kouzelného dědečka či zlatou rybku, kteří jim splnili všechno, co si přejí, a že si většinou takto lidé přejí spíš to, co je nereálné. V opačném případě si totiž můžou plnit sny sami...
Asi by se mi vysmáli, přitom jejich příklon k leadrům slibujícím všechno je stejně naivní jako očekávání, že se dožijeme světového míru.
Komentáře
Okomentovat