Blog Oliny Táborské

Když jsem před napsáním románu Hlas pro vraha zjišťovala v archivu StB, jací grázlové získávali po válce pozice - čím větší zločinec, tím rychlejší výstup na funkcionářský vrchol - těšilo mě, že už je to pryč. Uplynulo několik let a je to tady zpátky... Navzdory tomu, že mnozí z nás ještě pamatují, kam vede vláda omezenců.   Část společnosti  začíná být agresivní a podpora myšlenkového a nezřídka i fyzického násilí  vůči menšinovým názorům jde shora.  Přibývá excesů.  Tím nejhrozivějším je ústup komunistům, od nichž se očekává podpora vlády. To je prostě dno, na němž se toleruje i lhaní poslance Filipa před kamerami české televize. Tvrdil, že sociálně-demokratický kandidát na post ministra zahraničí M. Poche v Evropském parlamentu hlasoval tak,  jak nehlasoval . Že je podstata úplně někde jinde? Koho zajímá, že se v podhoubí skrývá touha po pomstě všech, kdo volili jinak,  než volit měli. Víme to a není nám to nic platné. Totalitně smýšlející politici plíživě anektují pros

Ne, nestydím se za ty slzy. Slzy smíchu i dojetí. Stálo to za to. Kamarádka mě pozvala do divadla ABC na veřejnou generálku představení Tančírna. „Máš kapesník?“ zeptala se, když jsme pohodlně usedly v desáté řadě (skvělá sedadla mimochodem  J ). „Jasně že mám, proč se ptáš?“ „Budeš ho potřebovat,“ odpověděla Přemýšlet, k čemu, už nebyl čas, pomyslně jsem se ocitla na jevišti s tanečníky a hudebníky. Tanec je vášeň. I moje. Pomyslně jsem si podupávala (jednou jsem se neudržela a prožívala koncert v divadle Archa nepomyslně. Sousedka mi vysvětlila, jak je to neslušné, dávám si tudíž pozor).  Naladěná v rytmu tance dvacátých let dvacátého století jsem si v ABC poskakovala v radosti nad vznikem republiky... Podívala jsem se na kamarádku s otazníkem v očích. „Brzy, uvidíš,“ řekla. Vtom to na jevišti zadunělo a já už věděla, co přijde.  Ještě okamžik a... Nebyla jsem jediná, kdo muchlal zmáčený kapesník v ruce. Ještě že jsem měla v tašce celý balíček papírových.   "Za