Čtu si tu, jak jsem se vloni na Štědrý den rozplývala. Byli jsme pohromadě celá rodina, netušili, co nás čeká v novém roce, ó, blahá nevědomosti!
Rok se s rokem sešel. Opět sedím u částečně nazdobeného stolu. Je na něm v noci upečená vánočka, letos se mi výjimečně podařila. Z devíti! Poslouchám Zrunkovu mši v podání Hradišťanu, právě jsem ozdobila stromek hvězdičkami od jedné krásné dámy, kterou znám jen z Twitteru. Ohromila mě svým uměním, tak už je máme i my doma.
Bude kapr i salát, polévka z hlav, to se nemění, akorát – bude nás o jednoho méně. Kvůli covidu. Jedno dítě se rozhodlo neriskovat a neohrozit starou matku. Je mi smutno, my jsme taková mikrorodina, když jeden chybí, je to hned znát. Ale vím, že i náš Adam bude poslouchat Rybovku, jak je u nás zvykem. Poslouchal ji s bratrem od malička a já mám radost, že se oběma dětem vryla do kůže a že si bez ní Vánoce nedovedou představit. To nás spojuje.
Poslouchám
a myslím na něj, ale i na všechny, které mám ráda a letos je
(ani v dohledné době) neuvidím. Většina mé rodiny žije na
Moravě, stihli jsme se vidět akorát v létě. Adam u nás, pravda,
za první vlny covidu pobyl čtyři měsíce, jak jsem psala už
jinde. Přijel na jeden den a druhý den se zavřely hranice, a tak
měl home office v Praze. Ale na Vánoce mi bude chybět a bráchovi
taky.
Věřím, že všichni máme o těchto svátcích víc virtuální komunikace než jindy. Víc hovorů a zpráv na WhatsAppu. Jindy mám na Štědrý den ráda klid a odstup od těchto úžasných vymožeností, letos se vrhám po telefonu při každém zazvonění.
Tak to mají v mnoha rodinách. Všichni budeme mít letošní Vánoce zapsané víc v srdcích než jindy, protože jsou jiné. Poznamenané absencí mnohých blízkých, o to víc milovaných na dálku.
A to je ta optimističtější verze. V mnoha rodinách nebudou ti, kteří by u něj byli, nebýt covidu. Deset tisíc obětí... Mnohé mohly čekat ještě krásné měsíce i roky, ale tato nevyzpytatelná nemoc rozhodla jinak. Budeme si ji dlouho pamatovat.
Doufám, že nám i něco dala, ačkoli to, co vzala, už nikdo nenahradí. Třeba si večer u stromku uvědomíme, co je na světě nejcennější. Je to láska k bližnímu. Přeji vám jí co nejvíc, tolik, že ji ani nepoberete. Navzdory covidu – hezké svátky vám všem.
Komentáře
Okomentovat